Nesprávná volba

2. března 2016 v 14:21
Volba nesprávného partnera z nás udělá člověka kterým jsme nikdy nechtěli být.
 

S kým to vlastně žiju?2.

4. dubna 2015 v 20:28 |  Myšlenkové pochody
Jednoho dne ses vydal shánět si práci, ale když jsem zjistila že peníze, které jsem si nešetřila jsou fuč věděla jsem že to bude zlé.Od nervozity z tvého příchodu mě bolelo břicho, byla jsem jako na trní.Udělala jsem večeři tvoje oblíbené obalené křidýlka a čekala vrátil ses kolem půlnoci a chtěl jsi večeři, tak jsem ti řekla že je v troubě ať si ji ohřeješ když jsi tohle slyšel začal neuvěřitelný řev přihnal ses ke mě do ložnice, chytl jsi mě za vlasy a vláčel jsi mě do kuchyně snažila jsem se vstát, ale to už jsem nestihla pamatuju si to černo před očima ale snažila jsem se zůstat při vědomí a ochránit život v mojem těle, kus mě sebe samé.Po ranách a kopancích co jsem utržila jsem slyšela jak jsi zabouchl dveře.Všechno mě bolelo, ale věděla jsem že tohle je moje šance došla jsem ke dveřím zamkla nechala klíče v zámku.Vše bylo špatně na stehnech jsem cítila teplo krev mi pomalu stékala dolů ke kotníkům cítila jsem jak mi hučí v hlavě vrhla jsem se k telefonu a zavolala záchranku pak už jsem se vzbudila v nemocnici kde mi bylo oznámeno že jsem přišla o dítě v tu chvíli jsem začala cítit takový vztek a nenávist jako nikdy v životě.Po propuštění jsem okamžitě jela domů do mého rodného města schovala jsem se u rodičů, kteří mi moc pomohli nebýt jich tak opravdu nevím co bych si počala.Teď už naštěstí mám tu hrůzu za sebou, ale doteď si v sobě nosím šrámy, které mi změnily úplně celý pohled na lásku. Ale nevzdávám to a věřím že jednou potkám někoho s kým strávím zbytek života šťastná a né ve strachu.

S kým to vlastně žiju?1.

4. dubna 2015 v 20:04 |  Myšlenkové pochody
Láska je opravdu krásná.Najdete si svůj vysněný protějšek a jeho nedokonalosti jsou vlastně ve vaších očích vlastně dokonalosti.Pokud vám tenhle názor vydrží, tak jste pravděpodobně měli štěstí.V mém případě jsem takové štěstí neměla. Vše začlo klasicky, tak jak to vidíte ve filmech a tak jak to čtete v knihách.Byl letní den a já vyrazila s holkama sednout do jedné restaurace na oběd a potom na pár Margharit.Zábava byla v plném proudu, když k našemu stolu přistoupil muž celkem přitažlivý a ptal se zda si může sednout k nám a při téhle otázce hleděl přímo na mě a zbytek si můžete domyslet byla to láska jako trám i když nás dělilo celkem asi 80 km, ale co je pro lásku pár kilometrů? Pro lásku přece nehledíme na čísla jako v matematice láska má jednoduchý vzorec: Já+Ty=My.Čas plynul a já se zamilovávála čím dál víc, bylo to tak krásné až neuvěřitelné po roce krásného vztahu jsme si řekli že je na čase začít společně žít, tak jsem si sbalila kufry a opustila jsem vše co jsem si vybudovala.Začátky společného žití odhalily neshody, ale vždyť nic není dokonalé dokážu překousnout zvednuté prkýnko, nepořádek, trochu zbytečných hádek a vše kolem.Ale čas plynul dál a ty ses mi vzdaloval čím dál víc, nepoznávala jsem tě stal se z tebe úplně jiný člověk úplný opak toho co jsi pro mě představoval. Chodíval si denně do hospody a po mě jsi chtěl, abych chodila s tebou kde jsi se mnou před opilcema zacházel jako s kusem masa.Později už i to ti bylo málo, tak jsi mou společnost přestal vyžadovat.Vracel ses v noci a potom jsis vyžadoval svá partnerská "práva" stal jsi se zvířetem.Když jsem se ti snažila oponovat přešlo to ve facky, pěsti a kopance všude kam jsi člověk vzpomene.Nešlo vůbec o tu fyzickou bolest byla horší ta psychická ten pocit ponížení a výčitek a lítosti nad naším umírajícím vztahem.Ať jsem se snažila jakkoliv bylo to pořád málo pak jsem nečekaně zjistila že jsem těhotná vždy jsi říkal že chceš miminko brala jsem to jako poslední šanci nás dva zachránit, ale to jsem se tehdy šeredně pletla, když jsem ti to oznámila byl jsi i šťastný a slíbil jsi že se polepšíš že zacneš pracovat, přestaneš pít a vše se změní měla jsem už tehdá utéct jenže stejně nebylo kam.První měsíc to vážně vypadalo nadějně, jenže osud to měl vymyšleno jinak.Jeden večer ses vydal
 


Svět z plastu?

2. března 2015 v 15:58
Svět je plný věcí z plastu na to si budeme muset zvyknout, ale na lidi z plastu? Jako sorry, ale tohle je vážně už trochu moc.Úplně nesnáším ty plastické ženské co potkáte všude možné po světě. jsou jich miliony a všechny jsou stejné jako přes kopírák, blond vlasy, opálena kůže z hodin a hodin strávených v solárku, umělé prsa, umělé nehty, a inteligence houpacího koníka.Vedle sebe samozřejmě bohatého chlapa a nejlíp věk 80+.Ať brzy všechno zdědí.Jestli to takhle půjde dál budu mít strach z toho že jednou budu mít dceru, která bude stejná doufám že se této chvíle nikdy nedožiju.Takže, ať žije přirozenost!

Den na který jsem čekala kapitola 3.

22. února 2015 v 20:59 |  Žádná temnota netrvá na pořád
Je 18:40 a já pobíhám po domě jako smyslů zbavená za dvacet minut mám jít na večeři s Patrikem a opět nic nestíhám jako vždycky. Stává se mi to v jednom kuse že dělám vše na poslední chvíli a potom nemám čas každý den se za to pokáram a slíbim si že příště to udělám jinak, ale stejně to končí vždy stejně.Hodím na sebe šaty o kterých jsem dlouho včera než jsem šla spát přemýšlela.Muže by snad ani nenapadlo jak dlouho trvá vymyslet vhodné oblečení kterého si paradoxně ani nevšimnou páč je zajímá spíš to co je pod ním.Proto jsem zvolila decentní černé koktejlky nic extra provokativního, ale zase nic moc usedlého nechci přece působit přísně.Takže volbu šatů mám za sebou, tak teď se pustím do líčení kouřové líčení to jistí i když mám jedno obočí světlejší než druhé moje kosmetička se asi dala na drogy, no nevadí co nezvládne ona zvládnu já.Seberu tužku na oči a šikovně chybějící chloupky dokreslím.Slyším zvonek a do hajzlu už není čas. Rychle si přejedu prsty ve vlasech a utíkám dolů otevřít.Patrik mě přivítá s pobaveným výrazem na tváři a s úsměvem dodá:"To je zvláštní že ti to sluší i když máš každé obočí jiné barvy, nezvyklé".Sakra pravděpodobně jsem si v té rychlosti zapomněla dokreslit i to druhé obočí, jsem to ale idiot."Dokážu být šarmantní v každé situaci proto si mě přeci zaměstnal"odpovím s hranou sebejistotou."Můžeme tedy vyrazit?"zeptá se a nabídne mi gantlemansky své rámě.Přikývnu a nasedám do auta.
To be continue

o léku na všechnu bolest

15. února 2015 v 9:57
Existuje vůbec něco takového po čem by člověk zapoměl na všechnu tu bolest co život přináší?Na fyzickou bolest je na trhu celá spousta léků,působí za pár minut ne-li okamžitě.Tak by mě teda zajímalo kdy nějaký "frajer" vymyslí lék, který nám odstraní bolest ze ztráty blízkého, z rozchodu, ze zklamání,atd...důvodů proč člověk cítí bolest je spousta, tak by nebylo vážně od věci něco takové stvořit.Když v dnešní době dokáže 3D tiskárna postavit dům, tak mi neříkejte že jen malá, ale účinná pilulka není možná? Vsadím se že by to byl moc dobrý kšeft, lidi by platit zlatem, aby se bolesti zbavili jen si myslím že kdyby to bylo tak jednoduché v životě by se člověk z těch chyb co mu přinesly onu bolest nikdy nepoučil a dělal by je pořád dokola a musel by být milionář, aby si tolik léků zaplatil, takže nakonec můžeme být rádi za to že jediný čas dokáže zahojit všechny rány .

Lék na všechnu bolest?

15. února 2015 v 9:26
Existuje vůbec něco takového po čem by člověk zapoměl na všechnu tu bolest co život přináší?Na fyzickou bolest je na trhu celá spousta a působí do pár minut ne-li okamžitě.Tak by mě teda zajímalo kdy nějaký "frajer" vymyslí lék, který nám odstraní bolest ze ztráty blízkého, z rozchodu, ze zklamání,atd...důvodů proč člověk cítí bolest je spousta, tak by nebylo vážně od věci něco takové stvořit.Když v dnešní době dokáže 3D tiskárna postavit dům, tak mi neříkejte že jen malá, ale účinná pilulka není možná? Vsadím se že by to byl moc dobrý kšeft, lidi by platit zlatem, aby se bolesti zbavili jen si myslím že kdyby to bylo tak jednoduché v životě by se člověk z těch chyb co mu přinesly onu bolest nikdy nepoučil a dělal by je pořád dokola a musel by být milionář, aby si tolik léků zaplatil, takže nakonec můžeme být rádi za to že jediný čas dokáže zahojit všechny rány .

Kde to jsem?

9. února 2015 v 16:51 |  Zdravím já jsem kojenec
Co se to kruci dejě?Jen tak si nerušeně plavu v bříšku,když se se mnou naráz začne něco dít.Za hlavičku mě chytí něco velkého a teplého a táhne mě to kdoví kam.Cítím paniku zkouším se vymanit,ale není mi to k ničemu to co se mě snaží dostat na plné čáře vyhrává nemám ani sílu se bránit oproti tomuto prostě nemám šanci.Praští mě do očí palčivé světlo bodá to do očí,ale přesto je s námahou otevřu,ale co to vidím?Drží mě nějaké podivné stvoření a něco mi říká a následovně mě plácá po zadku.No co si to dovoluješ?Spustím srdceryvný pláč.Snad ty řeči o té mamince jsou pravdivé snad vážně existuje nebo je se mnou ámen.Neznámé stvoření mě omývá ve vodě není to ale ta stejná voda jako v bříšku je studenější brrrrr....mokrá je mi zima.A oni mě ještě položí na něco chladného vypadá to zvláštně nevím co to je vlastně vůbec nevím kde to jsem.Nesou mě nevím kam.Moc nevidím všechno je rozmazané.Nnaráz cítím známé teplo a slyším tlukot srdce tady je mi dobře mžourám a náhle spatřím Mámu ano Máma vážně existuje a podle jejího pohledu mi tady určitě nic nehrozí.

Šťastná sobota kapitola 2.

9. února 2015 v 8:36 |  Žádná temnota netrvá na pořád
Zase to samé ráno s bolestí hlavy způsobené kocovinou.Vždy je mi po alkoholu bídně, ale i přesto každý den piju.Včerejší den si pamatuju v mlze.Určitě si říkáte co je na tom že si popije s přáteli? Kdyby to tak bylo, měli by jste pravdu, ale pravda je jinde už jsem natolik zoufalá, že piju i sama.Aspoň že je víkend a já nemusím vstávat do práce, sobotu stravím u televize sledováním nějakého romantického filmu, určitě vám přijdou tyhle filmy kýčovité, chápu já to viděla stejně pokaždé jsme se s Pavlem společně smáli, ale potom co jsem o něj přišla už jsem se neměla s kým smát, tak jsem prožívala romantiku spolu s hlavními postavami.Z úvah mě vytrhne zvonek u dveří, rozhodnu se že nečekaného návštěvníka nechám za dveřmi, ať je to kdo chce.Zvonek drnčí znovu a znovu a znovu, jak vidím návštěva nehodlá v nejbližší době odejít.Zvednu se a dobelhám ke dveřím. Jsem vážně překvapená. "Ahoj"říká Patrik (můj šéf)."Co tady děláš? " v hlavě mi to šrotuje."No...zapomněla sis v práci mobil, tak ti ho nesu"v ruce drží mojí nokii a natahuje ji směrem ke mě mobil si vezmu poděkuju a chystám se zabouchnout dveře."Počkej ještě chtěl jsem no....nešla bys na oběd?"s očekáváním v očích na mě hledí. "Po pravdě oběd už mám uvařený"zasměju se , on se však nenechá jen tak odbýt."Dobře, tak pojďme na večeři tu určitě jestě nemáš"."Dobře dnes v 19.hodin jsi mě vyzvědni".Jsem tak překvapená že pomalu nevím co si myslet.Proboha Petro! Vždyť tohle jsi si poslední dva roky přála, teď se to děje a ty nemáš radost?Dnes je sobota a můj šéf mě pozval na rande.To jsem zvědavá co zase vyvedu příště vám to povím :))))

To be continue . ..

Osud bohužel nezměníš kapitola 1.

8. února 2015 v 21:24
Jako každé pondělí zaklapnu vřískající budík a s nechutí si uvědomím že budu muset opustit svou krásně vyhřátou postel.I když je má postel jako obvykle prázdná moje nadšeni vstávat to nijak nezvýší.Vylezu z postele natáhnu kalhoty do kterých se tak tak vlezu popadnu triko které jsem si pohodila včera opojena litrovou lahví modrého portugalu jen tak na židli. Zamířím nepříliš jistým krokem do koupelny, vyčistím si zuby opláchnu obličej a při pohledu na svou tvář se mi zvedne žaludek ani se Patrikovi nedivím že o mě nezavadí pohledem.Dřív než se stala ta osudná nehoda jsem nevypadala takhle jak vypadám teď vlastně jsem byla pohledná a taky sebevědomá žena, ale teď je ze mě troska.Probudím se...nemám teď přece čas se zase utápět ve smutku a žít vzpomínkami teď musím do práce.Rychlým krokem jdu k hlavním dveřím mého domu zamknu za sebou seběhnu tři schodky, které mě dělí od mé Hondy stojící před garáží.Startuji motor a mířím do centra kde na mě čeká další den jako zástupce ředitele se vůbec nemám špatně vlastně je to jediný důvod proč jsem pořád ještě tady.Po cestě do kanclu potkám mého nadřízeného Patrika jediného může ke kterému po tom všem dokážu něco cítít i když jsem si myslela že už nikdy nebudu moct milovat potom co mi osud připravil. Byl slunný den 8.června a já a můj milovaný manžel Pavel jsme se chystali oslavit naše výročí ve velkém stylu plánovali jsme se prvně podívat do obrovského domu, který jsme zrovna pořídili.Nasedli jsme do auta a vyjeli jsme na cestu zrovna když jsme přejížděli most nám do cesty skočila srna Pavel stočil volant a pak už to šlo strašně rychle sjeli jsme s mostu dolů a naše auto se potopilo, vzbudila jsem se v nemocnici kde jsem se dozvěděla že manžel s posledních sil sehnal pomoct, ale sám přišel o život v tu chvíli můj život jak jsem ho znala zkončil.


Ideální typ muže

7. února 2015 v 11:20 |  Myšlenkové pochody
Podle mého názoru by ideální muž měl mít dostatek smyslu pro humor nikdo přece doma nechce morouse a urážlivku.A taky by měl být trochu nad věcí.Myslím to tak že nebude mít problém s tím se zasmát sám sobě.Já se směju sama sobě ráda a dělám to denně.To ale zase trochu odbočuju vrátím se tam kde jsem zkončila.Dál by měl mít muž charisma, takové to co jde cítit na míle daleko.Nedokážete to popsat,ale víte že tomuto prostě neodoláte.Inteligence by taky nebyla na škodu, ale co si budeme povídat žena dá přednost raději muži který ji vzruší jen tím že kolem ní projde než muži s titulem a vysokou školou.Měl by umět překvapit i po letech společného soužití, nepředvídatelnost je vždycky na místě.Mohla bych s vlastnostmi pokračovat dál a dál, ale vyjmenovala jsem ty které
jsou rozhodující a teď se přesunu k vzhledové stránce. Nikdy jsem nechápala co ženy vidí na všech těch blonďáčcích s modrýma očima přeslazenost s nich jen sálala no hnus.Dávám přednost tmavším "španělským" typům, tmavé vlasy, hnědé oči a nebo ještě líp zelené waaau.Vysoký zhruba 170-180 né zase moc vysokého víte co se říká čím vyšší tím míň schovává v kalhotech :D.Takže pánové jestli jste


se v tomhle textu nenašli nebuďte zklamaní stejně vždycky skončím s úplně jiným mužem než jsem chtěla,takže tento článek byl jen ztráta mého drahocenného času

Vztahy na jednu i více nocí

5. února 2015 v 22:07 |  Myšlenkové pochody
Musím říct že za svůj život jsem zažila hodně nocí v cizí posteli a přiznám se že kolikrát i s cizím mužem a taky mě celkem děsí to že se mi to dost líbilo ostatně co je na tom vlastně tak špatného, když si žena ráda užije každou noc a klidně vždy s jiným hřebcem? Muži takhle žijí po staletí a nikdo jim to nevyčítá, ba naopak ještě je za to přátelé i nepřátelé pochválí.Tak může mi někdo tenhle paradox rozumně vysvětlit?Vždyť noc plnou vášní přece může beztrestně provozovat kdokoliv nenáleží přece na pohlaví.Hezky se to čte, ale pravda je opravdu jinde a když se nad tím zamyslím, tak to zavání šovinismem.Ale v dnešní době je nespravedlnost všude kam se podívám, tak si říkám proč jsem se nenarodila jako chlap ať si můžu šukat kdy chci, kde chci a hlavně s kým chci.Dobrou noc :*

(ne)smysl života

5. února 2015 v 21:07 |  Myšlenkové pochody
Znáte někoho kdo je ve svém životě opravdu šťastný? Myslím jako opravdu,nemyslím ten pocit zadostiučinění který trvá jen chvíli a tváří se jakoby tu měl být navždy.Podle mého lidi samozřejmě i já nikdy nebudou nadobro spokojení.Celý náš život se honíme za sny a naše hodnoty a cíle jsou pro nás na prvním místě žebříčku a když konečně dostaneme to co chceme jsme celý bez sebe, ale na jak dlouho? Nevím, každý to máme asi jinak, ale všichni nakonec zjistíme že chceme víc a víc a takhle to bude pořád, tak si říkám jestli to má všechno do prdele smysl.A to je přesně ten celý nesmysl proč má člověk žít, ale raději žít než být mrtvý no ne?

Kam dál